Hasičské slavnosti patří již k tradici našeho sboru a proto se vždy již po skončení jednoho ročníku těšíme na další. Ne jinak tomu bylo v letošním roce.
Letošní již IX. ročník se konal v termínu 6. a 7. června.
Na tuto akci jsme se připravovali již několik měsíců dopředu. Přihlášky se posílali již koncem února, což bylo pro nás trošku překvapení a změna oproti předchozím ročníkům. Ve sboru máme nové mladé členy a rozhodli se tohoto setkání zúčastnit s ostatními.
Před samotnou akcí a odjezdem bylo třeba vše nachystat a sbalit, přeci jen už jezdíme se dvěmi stříkačkami, plus jednou malou ruční. Přemýšleli jsme též jak jet. U členů sboru nakonec zůstala AVIA vyřazená z výjezdu, technická a další potřebné náležitosti v pořádku a tak bylo rozhodnuto o dobrodružství, druhá stříkačka jela za osobním autem. Tentokrát jsme stříkačky naložili den před odjezdem ve středu a byla to velmi dobrá volba. Vzhledem na rychlost Avie jsme chtěli vyrazit dříve aby jsme rozumně dojeli do Litoměřic. Ve čtvrtek v den odjezdu jsme zapřáhli naložené stříkačky, naložili vše potřebné, pípy, sudy, lavice, stoly, spacáky, něco k snědku a dalších spoustu drobností. Avia poskytovala spoustu úložných prostor pro vše potřebné. Na poslední chvíli jsem si vzpomněli na váhy ke Smékalce, bohužel nemilé zjištění, že ty ještě nejsou dokončené, no nic, nějak to dopadne, koně se losují a pravděpodobnost, že by jsme si vytáhli koně je malá. Pomalu jsme se rozjeli vstříc prodlouženému víkendu s hasiči. A to opravdu pomalu, z důvodu stavebních prací jsme zvolili trasu do Jičína přes Lomnici nad Popelkou a kopce Avii s károu a stříkačkou opravdu nechutnali. Nakonec jsme prokroutili všechny zatáčky a překonali všechny kopečky auž jedeme k Jičínu, bohužel rasa přes Jičín pro nákladní auta není možná, tedy zpět na obchvat a už frčíme jak o závod, poslední semafor zelená, ani jsme nečekali, a už frčíme co se dá. S druhým autem se ještě zastavili pro nějaké to občerstvení na cestu a že Avii hned dojedou, to se kupodivu podařilo až v Zahrádkách. Pak už jsme jeli spolu až do Litoměřic.
Po příjezdu na výstaviště ve večerních hodinách jsme složili techniku, vybrali nejlepší místo a jeli se ubytovat do stanového městečka. Všude vstřícní a usměvaví lidé, plno kamarádů. Večer jsme ještě poseděli a něco popili. Nějaká ta návštěva od a u sousedů. 🙂
V pátek již byl výstavní den, tak před otevřením bran doladit poslední detaily, zkontrolovat a doleštit techniku a výstava mohla začít. V pátek je spousta návštěvníků nejen ze škol, ale i spousta nadšenců do historické a moderní techniky. Tentokrát již po obědě proběhlo námi očekávané losování koní do průvodu. K překvapení bylo docela dost párů koní a najednou byla šance, že by jsme si koně vylosovali. poslali jsme nejmladšího člena výpravy a co nevytáhl, koně. Měli jsme slzy na krajíčku! 😀 Velké štěstí, ale i starost, co ty váhy!!! Začalo obcházení známých i neznámých sborů a hledání vhodných vah pro naši stříkačku, nosili jsme váhy po výstavišti až nakonec vhodné váhy byly na vedlejší stříkačce. 😀 pa už jsme se těšili na sobotu.
V sobotu ráno vytáhnout stříkačku ze stanu, připravit do průvodu, domluvit koňáka, spoustu drobných věcí, které jsou potřeba zkoordinovat, ustrojit posádku, která jela, či šla na či vedle stříkačky. Velké napětí jak půjdou koně, prý ještě mezi lidmi nešly, ale kočí byl jistý a klidný, jak zvládne stříkačka takovou dlouhou cestu? Nakonec jsme se rozjeli na náměstí s dalšími spřeženími a další technikou. Na náměstí proběhlo, uvítání, nástup praporů, slova hostí, ukázky historické a moderní techniky, ukázka psovodů. Poté již následoval průjezd průvodu přes celé náměstí před tribunou, který zakončil průvod všech účastníků, který společně došli zpět na výstaviště.
Sobotní odpoledne až do večera probíhala výstava na výstavišti s ukázkami techniky včetně té nejnovější jako je letištní speciál Panter, či zodolněná Tatra na dálkové ovládání a spousta další techniky, bylo stále na co se dívat.
Večer po uzavření výstaviště návštěvníkům se všichni přesunuli na lodní náměstí, kde proběhli ukázky leteckého hašení z vrtulníku, ukázky hasičských útvarů na vodě včetně ukázky obojživelníků v čele s nový Kalanem. Následovala ukázka a pokus o rekord o množství vody čerpané a stříkané na jednom místě. hodnota vody, která byla čerpána a stříkána monitory na několika vozidlech překročila 60.000 l/min. Příslib pořadatelů, že na příštím 10. ročníku pokoří 100.000 l/min. Následovala již tradiční hasičská fontána trošku netradičně, úvod patřil skladbě Má vlast od Bedřicha Smetany, následovalo modernější pojetí na hudbu z filmu Piráti z Karibiku. Poté překvapení v podobě videomapingu na stěnu z vodních proudů. Celý večer završil ohňostroj a návrat do stanového městečka.
Neděle už byla poklidná, po probuzení a snídani následovalo oficiální rozloučení všech účastníků, předání upomínkových předmětů od pořadatelů a opět několik vtipných příběhů, které nejdou zapomenout. Nakládka techniky a odjez všech domů. Jak je naším zvykem, moc jsme nespěchali a vychutnávali si atmosféru až do konce.
Cestou domů jsme se ještě zastavili v Úštěku, prošli si město, dali si zmrzlinu a kávu, navštívili muzeum čertů a pokračovali domů.
Cestou ještě drobná technická závada na Avii, už při odjezdu z Litoměřic bylo v kabině cítit zvláštní zápach, od motoru to nebylo, z venku také ne, ale nemohli jsme přijít kde je původ. Cestou na nás blikalo několik aut, obdivovali jsme kolik lidí nás zdraví, asi se jim líbí Avie a hasiči říkali jsme si. Po cca 6-7 probliknutí zastavujeme na benzínové pumpě a kontrolujeme jestli to není náhodou něco jiného než přízeň k hasičům. 😀 Zjistili jsme, že vpředu nesvítí žádné světlo, ano parkovací. naštěstí provizorní oprava na dojezd domů se povedla a už jsme svítili a frčeli domů. V hasičárně jsme vše poklidili a rozešli se domů.
9. ročník končí a my se už těšíme na nové zážitky v tom 10. jubilejním ročníku! Kdo se přidá? Koho poznáme? Jaké nové příhody a zážitky nás čekají? Kdo ví, ale už se nemůžeme dočkat…
